Prohlášení KSČM k 90. výročí založení KSČ

Devadesáté výročí vzniku KSČ je pro KSČM příležitostí zamyslet se nad tím, na které stránky hnutí navazuje a které dnes vnímá kriticky.

KSČM se hlásí k tradicím komunistického hnutí z dob, kdy skutečně komunisté stáli v čele při obhajobě zájmů neprivilegovaných vrstev. Kdy usilovali o prosazení sociálních práv a spravedlnosti proti antihumánnímu kapitalismu, bojovali proti válce, proti zotročování národů, za sociální i národní zájmy.

I proto se hlásíme k samotnému procesu vzniku KSČ, neboť jím dali její zakladatelé najevo vůli překonat nenaplněné výsledky národně osvobozenecké revoluce a usilovat o sociálně spravedlivou společnost. Reagovali na rozhořčení mnoha lidí, unavených nejen útrapami I. světové války, ale i poválečnou hrabivostí a bezohledností tehdejší české buržoazie.

I když boj o charakter republiky skončil vinou sociálnědemokratických vůdců porážkou, sám vznik komunistické strany, jako síly hájící zájmy širokých vrstev společnosti, byl úspěchem. V těžkých letech hospodářské krize a sociálních bojů KSČ, nehledě na dobové limity hnutí, sehrála významnou úlohu.

Součástí tradic, k nimž se hlásíme, představuje i období boje na obranu republiky proti fašismu, za jednotnou a lidovou frontu. Právě v tomto období, ale i v době utváření národně osvobozenecké a po II. světové válce národní fronty, dokázala KSČ získat důvěru většiny národa a demokratickou cestou i politickou moc.
První pokus o socialismus přinesl významné pozitivní výsledky, především v sociální oblasti, v přístupu ke vzdělání, ke kultuře, poskytl lidem práci a zrušil sociální přehrady ve společnosti.

Objektivně však byl dobově limitován, a tedy měl i závažné chyby, které, žel, přispěly i k politickým perzekucím a procesům, od nichž se KSČM opakovaně jasně distancovala. Závěrečné prorůstání politického a státního aparátu vedlo společně s dalšími nedostatky, byť podmíněnými i dobovou situací, včetně studené války, k tomu, že KSČ postupně ztrácela důvěru občanů. KSČM na základě těchto zkušeností dospěla k závěru, že socialismus může existovat jen jako vysoce demokratická a humánní společnost, bez diktatury jakýchkoli privilegovaných elit či institucí. V tomto závěru spočívá hlavní rozdíl mezi KSČ a KSČM.

Je symbolické, že právě v době tohoto výročí chce vláda pravice svými sociálními škrty v neprospěch většiny občanů naši společnost vrhnout zpět do podmínek, kdy ji rozdělovala hluboká sociální propast. Je také symbolické, že právě v této době pravice napadá i odbory či Ústavní soud, kterým podle ní nepřísluší plést se do tzv. vládních reforem. Tato kritika, stejně jako prezentovaná snaha o pozastavení či zákaz činnosti KSČM, je předzvěstí k dalšímu omezování demokracie. Nositelem nedemokratických tendencí je dnes právě vládnoucí pravice.

Odpovědnost strany, která nabízí lidem alternativu proti současnému systému, vyžaduje hodnotit minulost objektivně, s klady i nedostatky. Tyto nedostatky ale nemají nic společného s ustavujícím sjezdem KSČ, ani s komunistickou myšlenkou jako takovou. Zamyšlení nad tímto výročím nám proto připomíná především obětavou práci těch tisíců komunistů, kteří nikdy nevnímali členství ve straně jako »výtah« k moci či kariéře a z nichž mnozí zaplatili v nejtěžších dobách za prosazování myšlenky sociálně spravedlivé společnosti i cenou nejvyšší - svým životem.

Výkonný výbor ÚV KSČM, 13. května 2011